Město Husinec leží po boku řeky Blanice ve zvlněné krajině na jihozápadě Jižních Čech v území, které náleží ke střední části geomorfologického celku Šumavské podhůří.

Vegetační stupeň podle Zlatníka je zde převážně bukový IV., z malé části jedlobukový V., pouze roztroušeně dubovobukový III. To znamená, že bez lidského ovlivnění by údolí Blanice vévodilo společenstvo luhů, nižším částem terénu acidofilní doubravy a nejvyšším částem reliéfu květnaté bučiny.

Z hlediska biogeografického členění náleží k bioregionu Sušickému. Ten je protažen podél Šumavy ve směru východ – západ a zahrnuje vrchoviny na krystalických břidlicích v jejím západním podhůří. Široká niva řeky je lemována porosty olší, severně od obce je usměrňována homolovitými kopci. Území budují migmatity a migmatické ruly, ruly a granodiority. Podél Blanice vystupují menší plochy kvartérních štěrkopískových teras s neogenními písky a štěrky. Podél těchto teras jsou v menším rozsahu vyvinuty nivní sedimenty. Blanici člověk zde sevřel Husineckou přehradou. Řeka Blanice velmi často vystupovala v době jarního tání nebo při přívalových přeháňkách z břehů a zaplavovala prostor od Záblatí až do Vodňan. Výstavba byla zahájena v roce 1934 a dokončena v roce 1938.

Blanice vtéká do obce v nadmořské výšce 520 metrů nad mořem – samo město se však z větší části rozléhá ve výšce asi 530 metrů nad mořem.

Řeka byla v této rozhoupané krajině zlatonosná, proto zde a také v Lažišti, Strunkovicích a v místech, kde dnes stojí Vlachovo Březí ,člověk někdy ve 13. století založil stará rýžoviště.

Průměrná roční teplota zde kolísá mezi 7,2°C až 7,5°C. Projevuje se zde slabý srážkový stín. Převažující proudění větru směřuje od jihozápadu k severovýchodu. V nivě řeky Blanice se pod přehradou někdy vyskytují zhoršené rozptylové podmínky a sklon k místním inverzím.