Východiskem až neuvěřitelně bohaté a široké malířské a grafické tvorby husineckého rodáka, národního umělce Cyrila Chramosty (6.8.1908 – 3.12.1990), je rázovitá vitalita jihočeského života, barvitý kolorit a rytmus krajiny šumavského podhůří, stříbřité kouzlo rybníků a dech polí, luk, lesů a strání oživených architekturou lidových staveb, včetně zvykoslovných radostí a sváteční pohody lidových veselic.

Vystudoval reálné gymnázium, střední průmyslovou školu stavební u profesora Karla Honzíka a malířskou techniku pak soukromě u malíře Otakara Blažíčka. Tomuto však předcházelo zasvěcení do tajů výtvarného kumštu dědou Vojtěchem Chramostou, který sám kumštem nadaný, zdobil venkovské maškary, maloval obrázky na skle, ale také všechny možné nápisy pro majitele krámků v Husinci a okolí.

V sedmnácti letech odchází do Prahy, kde se setkává s malířem Josefem Krejsou, kterého zná již z Husince.

Nový život nebyl lehký, bylo nutné se alespoň skromně vybavit, ve dne pracovat u stavební firmy, po večerech navštěvovat školy. Ovšem neumdlévající pracovitost, mladistvá vznětlivost, tvůrčí rozmach i barevná odvaha dává vzniknout neobyčejnému dílu.

Jako jihočeský rodák zasvětil většinu života a malování svému kraji, kam se znovu a znovu vracel nalézat nové motivy, zákoutí, vesničky, rybníky a lidové slavnosti. Přitom nikdy nešlo o melancholické vzpomínky, ale návraty k dalším uměleckým výbojům. Stejně tomu bylo i v místech pod legendárním Řípem a na soutoku Vltavy s Labem, kde rovněž hledal inspiraci pro svou tvorbu.

Chramostovo dílo je velmi rozsáhlé. Účastnil se svými obrazy desítek výstav v celé naší republice i v zahraničí a velké množství obrazů mají naše i evropské galerie. Tato odměna a zájem veřejnosti však čeká pouze na skutečné mistry výtvarného umění.