Pouze nemnoha výtvarným umělcům bývá dopřáno podmanit si rodný kraj, umocnit jeho krásu svou tvorbou či osobitostí malířského rukopisu. Josefu Krejsovi (14.3.1896 – 21.4.1941) se to podařilo v díle zasvěceném Šumavě a rodnému Husinci. Vznikalo při jeho poutích krajem s kufříkem barev, štafličkami a typickým tralaláčkem. Málokdo tehdy tušil, že potkává klasika, osobnost, člověka neodmyslitelně patřícího tomuto regionu.
V malířově tvorbě mělo veliký význam již vnitřní zrání v období dětství a mládí. Plnou podporu měl v měšťanské škole od odborného učitele Františka Míky, kdy se mu dostává vedle poznatků z oblasti perspektivy, funkcí světla a stínu v prostoru i možnosti trávit řadu hodin výuky v přírodě a malovat vodovými barvami. Po škole pokračuje u malíře dekorací Františka Kováře v Netolicích, kde maluje interiéry zámků, přičemž všechny udivuje jeho samostatnost. Přínosem pro jeho malířskou praxi je i poznání F. Alta ve Vídni, kde se naučil staromistrovskému malování, a vynucený pobyt v zajateckém táboře v Santa Maria nad Neapolí, kde se stává žákem Františka Pavla Michettiho, známého italského figuralisty. Tak vlastně po I. světové válce, již jako hotový a zkušený malíř, začíná studovat ve speciálce Maxe Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze.
Osobní přesvědčení i vliv studia české krajinomalby, především malířů 19. století, kteří vytvořili pevnou a širokou základnu českého krajinářství pro příští generace, jej opět přivádí k této tématice. Stejně jako Josef Navrátil, Adolf Kosárek, Julius Mařák, Antonín Chittussi či Alois Bubák se snaží o překlenutí popisného charakteru české krajinomalby.
Dominantně se toto projevuje v námětové oblasti. Krajinný reliéf zelených údolí, lesnatých pahorků, kopců, pastvin, kostelíků, ale i expresivita strží, nekultivovaných sadů a Boubínského pralesa jsou podtrženy mollovými barevnými akordy a svěžím rukopisem. Z poetické přírodní barevnosti pak vyciťujeme typickou atmosféru, někdy až tíhu, která nemá daleko k tvůrčím polohám literárního díla J. Zeyera, J. S. Machara a především Karla Klostermanna.
Přes malířské mistrovství se začíná v roce 1931 věnovat s úspěchem i grafické tvorbě. Prvním jeho dřevorytem byl Husův rodný dům, námětovou oblast i velikosti grafik postupně rozšiřuje . I zde však snaha hledat nové technologie a malířskost vede J. Krejsu k barevnému projevu a často se jedná z hlediska grafiky o velice rozměrné práce.
Ač literární doklady Krejsových názorů na umění neexistují, vyberme jednu myšlenku z jeho korespondence. „Nutno sžíti se s lidem a krajem, státi se jeho součástí, poddati se práci génia loci na bytosti lidské a nutno k takovému úkolu dorůsti.“ V tom Josef Krejsa svým malířským poselstvím nezklamal.