Svět kolem nás neztrácí nic ze své složitosti, stále méně se v něm dokážeme vyznat v celku a delegujeme své pravomoci nad ním informačním strojům, které mají schopnost uchopit více pojmů a uspořádat je efektivněji, než my sami. Nechceme-li rezignovat na otevřenost našeho osudu, je třeba se přiblížit chápání tohoto stavu složitosti, jež není chaosem, ale velmi jemným a mnohonásobně vzájemně souvztažným propojením. A právě s touto koncepcí se můžeme setkat ve výtvarné tvorbě Václava Kuneše ( 10.11.1949 ), který po absolvování sklářské umělecké školy studoval u docenta Zdeňka Sýkory a národního umělce Cyrila Boudy na Filozofické fakultě UK v Praze.

Žádnou z činností, jíž se ve výtvarné tvorbě věnuje, nepokládá za okrajovou. Obrazy a grafika se vyznačují propojením faktického a duchovního. Faktickým je myšleno prolínání a realizace řady výtvarných aktivit – malba, komorní kresba, grafika, plakátová tvorba, restaurátorské práce, návrhy kovářským prvků a reliéfů pro architekturu a v posledním období videotvorba se zaměřením na regionální výtvarnou tvorbu a historii.

Ve vlastní malířské a grafické tvorbě neplýtvá slovy a směřuje ke zhuštěné formě znaku, zachovává však předmětnost, kde sdělnost svěřuje barvě a rytmu linií. Obrazem tak vstupuje do prostoru, kde linie pulsují, plynou, proudí, vznášejí se a tím korespondují s přírodním děním, zvlněnými křivkami vegetace a reliéfu krajiny. Působivost není pouze optická, ale obrazy plní i aspekt duchovní ve formách psychické rezonance.