19. a 20. století
V roce 1840 měl Husinec již 1173 obyvatel. V této době zde pracovalo 9 hrnčířů, 5 koželuhů, 13 krejčích, 7 pekařů, 26 punčochářů, 8 řezníků, 11 tkalců a 12 tesařů a truhlářů. Poté díky vodní síle řeky Blanice přichází rozvoj průmyslu, který vytlačuje cechovní malovýrobu. Husinec se stal třetím nejprůmyslovějším městem prachatického okresu po Vimperku a Lenoře – vyráběly se tu fezy, klobouky, punčochy, byla tu i strojírenská výroba. S tím souvisí další růst počtu obyvatel - roku 1886 jich zde žilo 1731. Pak jejich počet opět klesal.
Císařským rozhodnutím z roku 1905 byla potvrzena městská práva Husince. Oslavy proběhly 1. a 2.července 1905. V roce 1930 klesl počet občanů až na 1189. V roce 1938 byla dokončena stavba přehrady, která je mimořádným technickým a architektonickým dílem. Zábor pohraničí po Mnichovském diktátu přinesl nárůst počtu obyvatel až přes 1800 – přes Husinec probíhal exodus českých obyvatel z Prachatic, z nichž mnozí se zde usadili. V květnu 1945 byl Husinec osvobozen americkou armádou.
Léta padesátá přinesla, tak jako všude, kolektivizaci a vznik JZD. V roce 1950 byla postavena nová školní budova, později rozšířená o přístavbu mateřské školy.Na průmyslovou tradici navázaly provozy podniků Šumavan, Jihokov a Lišovský nábytek.Pracovalo zde oděvní a pekařské učiliště.